Příběh Ivany a Bohuslava

Manželé z Rokycan pečují čtyři a půl roku o dva bratříčky, z nichž jeden má zdravotní obtíže. Jejich příběh ukazuje, jak silným závazkem i naplněním může být rozhodnutí dát dětem domov.

Kdo jsme

Jsme manželé z Rokycan. Čtyři a půl roku se jako pěstouni staráme o dva biologické bratříčky, pětiletého Jáchyma a dvouletého Ondřeje.

Proč pěstounství?

Nemohli jsme mít vlastní děti, a tak jsme napřed chtěli být osvojitelé. Během přípravné doby jsme se ale rozhodli pro pěstounství.

Zodpovědnost?

Za naše chlapečky, které máme svěřené, cítíme velikou zodpovědnost. I za to, jakým způsobem je vychováváme a jak se o ně staráme. Chceme, aby měli hezký život. Jeden z nich je postižený, má psychické obtíže a péče o něj je náročná hlavně po duševní stránce. O to větší zodpovědnost cítíme.

Co nám pěstounství dává?

Snažíme se zajistit chlapcům lepší život, než by měli s biologickými rodiči, kteří o ně neměli zájem a neměli podmínky, aby se o děti postarali.

Kdo nám pomáhá?

Jako všichni pěstouni máme svoji doprovodnou organizaci, tou naší je Diakonie, a také sociální pracovnici OSPOD. Vždy, když je potřeba poradit, můžeme se na ně obrátit. Velikou oporou je nám i naše rodina. Chlapce všichni moc hezky přijali, a za to jsme moc rádi. Díky tomu mají kluci babičky, dědečky, tety, strejdy, bratránky a sestřenky.

Veselá historka z pěstounství

S našimi prcky je veselo každý den. Protože oba milují traktory a zemědělství, krávy, jsme velice často návštěvníky kravínů a družstev v okolí. Kluky už tam všude znají a traktoristé na ně vždy ochotní zatroubí nebo je i svezou v traktoru, kombajnu, řezačce. 

Jedním z nejhezčích zážitků s našimi broučky ovšem bylo, když se oni dva poprvé viděli. Jáchym věděl, že se jedeme podívat na bratříčka k přechodným pěstounům. Moc se na něj těšil. Ondřejovi bylo tehdy sedm nebo osm měsíců a Jáchymovi čtyři roky. Jáchym Ondřeje okamžitě objal a dal mu pusu, Ondřej se usmíval a oba se stali nerozlučnou dvojkou.