Pěstounství je šance na lepší budoucnost dětí


Smysl pěstounské péče
Pěstounství je forma náhradní rodinné péče, která umožňuje dětem vyrůstat v láskyplném a stabilním prostředí i tehdy, když se o ně nemohou starat jejich biologičtí rodiče. Na rozdíl od adoptivních rodičů nejsou pěstouni zákonnými zástupci dítěte, ale jsou těmi, kdo mu každý den poskytují péči, pozornost, pocit bezpečí a důvěru v dospělé.
Tváře pěstounství v Plzeňském kraji
Amabasadoři projektu, kteří podporují pěstounství jako cestu, která mění životy dětí i dospělých

„Ten pocit, že uděláte něco dobrého pro někoho, komu to může v životě pomoci a jehož život to může změnit, tak ten pocit je k nezaplacení.“

„Pěstounská péče je dobrodružný způsob, jak utvářet naši budoucnost.“

Jaké děti se dostanou do pěstounské péče?
Pěstounská péče je určena dětem, které z různých vážných důvodů nemohou žít ve své původní rodině. Může jít například o případy týrání, zanedbávání, psychických nemocí rodičů, závislostí nebo náhlé životní krize. Tyto děti potřebují nejen střechu nad hlavou, ale hlavně citovou oporu, stabilitu a možnost znovu si vybudovat důvěru.
Jaký je rozdíl mezi pěstounstvím a osvojením (adopcí)?
Typy pěstounské péče
Pěstounství má v České republice několik podob. Každá z nich odpovídá jiným potřebám dítěte i možnostem pěstouna. Podle toho, zda a v jaké míře do vztahu mezi pěstounem a svěřeným dítětem vstupuje úřad, rozlišujeme pěstounskou péči nezprostředkovanou a zprostředkovanou.
V situaci, kdy se o dítě stará někdo z jeho širší rodiny – například prarodič, teta, strýc nebo dospělý sourozenec, mluvíme o nezprostředkované pěstounské péči. Tito lidé dítě často znají a už spolu mají vytvořený vztah. Péče blízkých může být pro dítě jednodušší, protože zůstává v prostředí, které mu je alespoň částečně známé. Nezprostředkovaní pěstouni mají nárok na příspěvek při pěstounské péči a podporu ze strany doprovázející organizace, nevztahuje se na ně jinak povinná příprava ani případné absolvování psychologických testů.
Dlouhodobá pěstounská péče
Je určena dětem, které se nemohou vrátit do původní rodiny a jejich biologičtí rodiče nedali souhlas s adopcí. Dítě v této péči často zůstává až do dospělosti. Pěstouni mu poskytují stabilní zázemí a přebírají roli průvodců životem.
Krátkodobá (přechodná) pěstounská péče
Tato forma se označuje také jako pěstounská péče na přechodnou dobu a měla by trvat maximálně 12 měsíců. Využívá se v případech, kdy je dítě náhle odebráno z rodiny a je nutné rychle zajistit bezpečné prostředí. Přechodní pěstouni zajišťují péči do doby, než se najde dlouhodobé řešení. Přechodní pěstouni jsou profesionálové, roli tohoto pěstouna si můžete představit jako vychovatele s pracovním úvazkem 24/7. Pěstoun na přechodnou dobu se nejčastěji stará o novorozence i starší děti, o které se jejich biologičtí rodiče aktuálně nemohou postarat např. ze zdravotních, psychických nebo sociálních důvodů (výkon trestu, tíživá finanční nebo bytová situace).
Kdo se může stát pěstounem?
Pěstounem se může stát dospělý člověk se zdravotní způsobilostí, který dokáže dítěti nabídnout stabilní a bezpečné prostředí. Důležitá je motivace, schopnost otevřít se, spolupracovat a mít pochopení pro děti, které si prošly těžkým obdobím. Pěstounství je sice náročná, ale krásná a smysluplná životní cesta.
Podpora pěstounů
Pěstounská péče nekončí tím, že poskytnete svůj domov a péči dítěti, které to potřebuje. Po celou dobu budete mít podporu odborníků, kteří vám pomohou zvládat všechny výzvy, které s sebou pěstounská péče přináší.
Často kladené dotazy
Dlouhodobé pěstounství je určeno pro děti, které se aktuálně nemohou vrátit do biologické rodiny.
Pěstounství na přechodnou dobu slouží jako dočasné opatření, například během řešení akutní situace v biologické rodině, když se rodiče o své dítě nemohou postarat ze zdravotních, psychických nebo sociálních důvodů. Ze zákona trvá maximálně rok.
V České republice se mohou stát pěstouny i osoby s minoritní sexuální orientací. Sexuální orientace není překážkou v procesu schvalování pěstounské péče. Hlavním kritériem je schopnost poskytnout stabilní a láskyplné prostředí pro dítě.
Ano, i single žijící člověk se můžete stát pěstounem. Důležité je prokázat, že máte dostatečné zázemí, čas a emocionální kapacitu k péči o dítě.
Můžete být v nájmu. Stačí, aby domov, který poskytujete, byl bezpečný a stabilní.
Můžete vyjádřit své preference ohledně věku, pohlaví a zdravotního stavu dítěte, ale konečné rozhodnutí bude záviset na situaci a potřebách dětí, které potřebují náhradní péči. I když vás pracovníci krajského úřadu vytipují jako rodinu, která je pro dítě vhodná, můžete se sami rozhodnout, jestli se s dítětem chcete seznámit a stát se jeho pěstounem.
Ano, můžete být pěstounem a současně pracovat, pokud dokážete efektivně koordinovat své pracovní a rodinné závazky.
Frekvence setkávání dítěte s biologickými rodiči závisí především na konkrétních okolnostech a rozhodnutí soudu. Vždy se v první řadě hodnotí, co je nejlepší pro dítě.
Pěstounství – dítě je v dočasné péči pěstounů, péči o dítě garantuje stát. Rodičovská práva vůči dítěti mají stále jeho rodiče, se kterými dítě může udržovat kontakt.
Osvojení čili adopce – jedná se o tzv. právní rodičovství, tedy se stejnými právy a povinnostmi jako u biologických rodičů.
Příběhy pěstounských rodin

Příběh Lucie a Miroslava
Pěstouni ze Sušice otevřeli svůj domov třem sourozencům a starají se o ně společně se svými vlastními dětmi. Jejich příběh ukazuje, že pěstounství není jen závazek, ale i radost, růst a velká životní zkušenost.

Příběh Františka
Pěstoun ze Starého Plzence se stará o tři děti a vnímá je jako vlastní. Jeho zkušenost ukazuje, že pěstounství může být naplněním rodičovské role i tam, kde chybí biologická vazba.

Příběh Lucie a Tomáše
Když Lucii a Tomášovi z Klabavy dospěly děti a odešly z domova, rozhodli se dát prostor dvěma holčičkám, které rodinu potřebovaly. Společně se učí, rostou a dokazují, že láska se dá sdílet i podruhé.