Příběh Lucie a Miroslava

Pěstouni ze Sušice otevřeli svůj domov třem sourozencům a starají se o ně společně se svými vlastními dětmi. Jejich příběh ukazuje, že pěstounství není jen závazek, ale i radost, růst a velká životní zkušenost.

Kdo jsme

Jsme manželé ze Sušice, staráme se o šest dětí. Sourozeneckou trojici Petra, Ottu a Kateřinu jsme přijali v roce 2019, máme také tři vlastní děti Terezu, Annu a Olivera.

Proč pěstounství?

Pěstounství visí ve vzduchu všude kolem nás. Myšlenka. Najednou ji chytíte, ani nevíte jak, je v hlavě a už pomalu putuje. Z imaginárních rámců nenásilně přechází do racionálních měřítek. Stačí jí dát správný směr a jste v tom.

Zodpovědnost?

Jednoho dne zazvoní telefon: „Máme pro vás děti.“ Brečíte, emoce vás drtí, co s tím? Je to tady, jsem vůbec připravená? Jedeme si pro ně. Dáváme si otázky, jak se máme chovat, co dělat. Všechno, co jsme se naučili, je pryč. Je to na nás. Jsme všichni doma v obýváku a koukáme na sebe. Ten okamžik nezapomenu. Jsou stejné jako všechny děti, jen v očích mají  bolest a smutek.

Co nám pěstounství dalo?

Je to výzva. Život plný naděje, lásky, tolerance, trpělivosti a překvapení. Překvapujete sama sebe, zjistíte, že se ani neznáte. Konečně mám pocit, že jsem užitečná. A když máte partnera, který jede na stejné vlně, je to za mě nejvíc, co jsem od života čekala.
Já i manžel jsme od přírody zodpovědní lidé a totéž chceme naučit i naše děti. Aby dokázaly žít obyčejný život, pracovat, postarat se o sebe a jednou třeba vychovávat svoje vlastní děti.

Kdo nám pomáhá?

Cítíme velkou oporu ve všech, kdo nám pomáhají, a velmi si jí vážíme. Je to škola, školní psycholog, doprovodná organizace, OSPOD, Krajský úřad. Bonus jsou jednodenní poznávací výlety, tábory, divadla, dny v Techmanii, s FC Viktoria Plzeň, dary, pobytové akce spojené se vzděláváním, společné obědy. Časem se vzděláte jako poloviční psychoterapeut.

Veselá historka z pěstounství

Děti zapojujeme do všech domácích prací, a to i venku okolo domu. Umí se ke každé práci postavit. Pak třeba překvapí pana učitele, když v rámci pracovního vyučování hrabou školní zahradu a jediný ze třídy, kdo umí vzít hrábě do ruky, natož hrabat, je náš Petr.