14 mýtů
o pěstounské péči
Pojďme si společně projít nejčastější mýty a uvést je na pravou míru.
Pěstounství dává dětem, které nemohou vyrůstat v biologické rodině, šanci na bezpečný domov a vztahy, které potřebují pro svůj zdravý vývoj. I když je to nesmírně důležitá forma pomoci, panuje kolem ní spousta nejasností a zkreslených představ, které mohou potenciální pěstouny zbytečně odradit.
Pěstouni to dělají pro peníze.
Tohle je snad nejrozšířenější mýtus. Pravda je ale jiná: stát sice pěstounům poskytuje odměnu a příspěvky na potřeby dítěte, ale ten, kdo hledá snadný výdělek, v pěstounství dlouho nevydrží.
Pěstounství není práce, kterou lze dělat pro peníze. Je to služba dětem – časově, emočně i organizačně náročná. Bez vnitřní motivace by to jednoduše nešlo.
Pěstounem se může stát pouze heterosexuální manželský pár.
Minoritní sexuální orientace ani single život není překážkou v procesu zařazení mezi pěstouny. Hlavním kritériem je schopnost uchazečů poskytnout dětem stabilní a láskyplné prostředí.
Musím mít vlastní bydlení.
Nemusíte. Mnoho pěstounů bydlí v nájmu a starají se o děti skvěle. Důležité je, abyste ve vlastním nebo pronajatém bytě nebo domě vytvořili prostor, kde bude mít dítě (nebo děti) dostatek soukromí a klidné zázemí.
Jako pěstoun nemůžu zároveň pracovat.
Můžete být pěstounem a současně pracovat, pokud dokážete efektivně koordinovat své pracovní a rodinné závazky. Dlouhodobí pěstouni mají při péči o děti do tří let nárok na rodičovský příspěvek.
Pěstoun si nemůže vybrat, jaké dítě přijme.
Pěstoun má možnost vyjádřit preference – ale ne absolutní výběr
Pokud se hlásíte o dlouhodobou pěstounskou péči, můžete při žádosti uvést, jaké dítě byste mohli přijmout (např. věk, pohlaví, zdravotní stav). Když vám krajský úřad nabídne konkrétní dítě, máte právo rozhodnout, zda nabídku přijmete, či odmítnete.
V režimu přechodné péče (PPPD) tato možnost volby zpravidla neexistuje: děti v krizové situaci musí být přijaty bez přísných výběrových kritérií, aby jim byla rychle zajištěna péče.
Dítě si mě stejně nikdy nezamiluje.
Každé dítě je jiné a má jinou minulost. Některé si k vám najde cestu rychle, jiné bude nový vztah navazovat pomalu a opatrně. Bezpečné prostředí, laskavost a přijetí dokážou časem otevřít i hodně uzavřené srdce.
Důvěru je potřeba trpělivě budovat a když se vám to podaří, vznikne mezi vámi vztah na celý život.
Biologická rodina bude pořád zasahovat.
Kontakt s původní rodinou je důležité téma. V některých případech je pro dítě cenné, že může být v kontaktu s rodiči nebo sourozenci. Každý případ se řeší individuálně a v nejlepším zájmu dítěte. Pěstoun není ten, kdo kontakt zakáže nebo nařídí. Pěstoun není ten, kdo kontakt zakáže nebo nařídí. O kontaktu s biologickou rodinou rozhodují odborníci a soud. Pěstoun spolu s nimi hledá cestu, která je pro dítě bezpečná a citlivá
Pěstoun musí být dokonalý. Mít ideální život, nervy ze železa a výchovné dovednosti jako terapeut.
Nikdo není bezchybný. Důležité je chtít se učit, být otevřený a spolupracovat. A hlavně mít srdce na správném místě.
Před přijetím dítěte projdete přípravou, kde se dozvíte o možných výzvách. A ani po přijetí na to nejste sami. Můžete se obracet a věci konzultovat s pracovníky krajského úřadu, s doprovázející organizací, s psychology a s komunitou dalších pěstounů.
Pěstoun musí být dokonalý. Mít ideální život, nervy ze železa a výchovné dovednosti jako terapeut.
Nikdo není bezchybný. Důležité je chtít se učit, být otevřený a spolupracovat. A hlavně mít srdce na správném místě.
Před přijetím dítěte projdete přípravou, kde se dozvíte o možných výzvách. A ani po přijetí na to nejste sami. Můžete se obracet a věci konzultovat s pracovníky krajského úřadu, s doprovázející organizací, s psychology a s komunitou dalších pěstounů.
Děti v pěstounské péči jsou nezvladatelné.
Nezvladatelné děti neexistují. Jde zpravidla jen o děti, které zatím neměly možnost být vedené a vychovávané s respektem, laskavostí a důsledností.
Děti, které zažily ztrátu, chaos nebo zanedbání, někdy své emoce vyjadřují způsobem, který nás může překvapit. Místo slov přichází vztek. Místo vděku vzdor. Ale není to nezvladatelnost, je to jejich způsob, jak říct „něco se mi děje, potřebuju tě“.
Děti v pěstounské péči pořád střídají rodiny.
Pěstounství má dvě podoby – na přechodnou dobu a dlouhodobé.
Pěstouni na přechodnou dobu pečují o děti jen po nezbytný čas, například než se dítě může vrátit ke svým rodičům nebo najde adoptivní rodinu.
V dlouhodobé pěstounské péči dítě zůstává ve stejné rodině až do dospělosti. Mezi dítětem a pěstouny tak často vzniká trvalý vztah, který pokračuje i poté, co dítě dospěje.
Když se na mě krajský úřad obrátí, nemůžu odmítnout.
Záleží na typu pěstounství.
Pokud se ucházíte o dlouhodobou pěstounskou péči, máte možnost rozhodnout, jestli nabídku konkrétního dítěte přijmete. Předchází tomu seznámení a čas na zvážení, aby to bylo správné rozhodnutí pro dítě i pro vás.
U pěstounů na přechodnou dobu tato možnost výběru většinou není – děti k nim přicházejí v situacích, kdy potřebují okamžitou pomoc.
Pěstounství je jen pro lidi, kteří už vychovali svoje děti.
Není. Pokud máte chuť, zralost a prostor nabídnout domov dítěti, nemusíte mít zkušenost s biologickým rodičovstvím. I „první rodičovství“ může být pěstounské.
Pěstouni musí být věřící
Pěstounství není vázané na náboženství. To, co rozhoduje, je lidskost, otevřenost a ochota přijmout dítě takové, jaké je.
Pěstouni jsou na všechno úplně sami.
V Plzeňském kraji funguje celá řada doprovázejících organizací a pěstouni se mohou kdykoliv obracet na psychology a odborníky, kteří jim pomáhají zvládat náročné chvíle. Krajský úřad také pořádá setkání pěstounů a nabízí poradenství.
Pěstounství není snadná cesta. Ale je to cesta, která dává smysl. A pokud o ní přemýšlíte, není třeba mít hned ve všem jasno, stačí udělat první krok, přijít se zeptat a zjistit vše potřebné.
Příběhy pěstounských rodin
Příběh Lucie a Miroslava
Pěstouni ze Sušice otevřeli svůj domov třem sourozencům a starají se o ně společně se svými vlastními dětmi. Jejich příběh ukazuje, že pěstounství není jen závazek, ale i radost, růst a velká životní zkušenost.
Příběh Františka
Pěstoun ze Starého Plzence se stará o tři děti a vnímá je jako vlastní. Jeho zkušenost ukazuje, že pěstounství může být naplněním rodičovské role i tam, kde chybí biologická vazba.
Příběh Lucie a Tomáše
Když Lucii a Tomášovi z Klabavy dospěly děti a odešly z domova, rozhodli se dát prostor dvěma holčičkám, které rodinu potřebovaly. Společně se učí, rostou a dokazují, že láska se dá sdílet i podruhé.