Příběh Pavlíny a Jiřího

Manželé z Domažlic otevřeli svůj domov dvěma dívkám, které dnes vyrůstají spolu s jejich vlastním synem jako skuteční sourozenci. Jejich příběh ukazuje, že pěstounství mění nejen život dětí, ale i pohled dospělých na svět.

Kdo jsme

Jsme manželé z Domažlic, společně se už přes pět let staráme o sedmiletou Karolínku a patnáctiletou Marušku. Máme také pětiletého syna Václava, který se narodil po jejich příchodu. Díky tomu vyrůstají všechny děti spolu jako opravdoví sourozenci. Ještě máme dva dospělé syny, ti už s námi nežijí a mají své rodiny, ale často se setkáváme. Všichni se mají moc rádi.

Proč pěstounství?

Poprvé jsme se o pěstounství dozvěděli na sociálních sítích. Chtěli jsme obohatit náš život a zároveň dát šanci dětem, které měly začátek života těžký. Postupně jsme cítili, že to dává smysl a že dokážeme nabídnout lásku, jistotu a domov.

Zodpovědnost?

Pěstounství přináší velkou zodpovědnost, nejen za každodenní péči, ale i za citovou pohodu dětí, jejich důvěru a budoucnost. Člověk se učí být trpělivý, naslouchat a přijímat věci tak, jak přicházejí.

Co nám pěstounství dává?

Pěstounství dává i bere. Je to velký závazek a jsou dny, kdy převažuje starost. Ale máme dobrý pocit z toho, že z dětí vyrůstají dobří lidé, a to je pro nás ta největší odměna. Dalo nám to velký nadhled. Nesoudit člověka hned podle chování, nikdy nevíte jeho příběh života, čím prošel.

Kdo nám pomáhá?

Pomáhá nám babička a dědeček, když potřebujeme hlídání nebo podporu. Spolupracujeme i s OSPOD a doprovodnou organizací Sdružení pěstounských rodin Plzeň z. s., ve kterých máme oporu a poradenství.

Veselá historka z pěstounství

Karolína vyrůstala v biologické rodině, Marie ji naopak nikdy nepoznala. Od začátku s dětmi mluvíme otevřeně, říkáme jim pravdu, jen podle toho, jak postupně rostou a chápou svět kolem sebe.
Václav jednou prohlásil, že se narodil v bříšku maminky a Verunka ne, Veronika se jen zasmála a odpověděla: „No jo, ale mě si maminka s tatínkem vybrali, protože se do mě zamilovali, a tebe si vybrat nemohli.“ Tu chvíli si pamatujeme dodnes – tolik dětské moudrosti a radosti v jedné větě.